Milan Martinec
Po studiu na Střední průmyslové škole textilní se v letech 1964–1970 věnoval malbě na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru profesora Karla Součka. Od počátku se věnoval krajinomalbě, zátiší i figurálním kompozicím. Jeho práce jsou charakteristické kultivovaným, často monochromním kolorismem a citlivou prací s barvou a světlem. Malířský styl Milana Martince spojuje dramatický výraz s jemnou symbolikou a hlubšími významovými rovinami. Významnou roli v jeho tvorbě sehrává symbol, který autor s oblibou zakomponovává do vizuálně působivých kompozic. V 70. a 80. letech 20. století vytvořil řadu monumentálních olejomaleb, ve kterých se přiklonil k expresivnímu malířskému projevu s výraznou fauvistickou barevností. Martincova tvorba byla opakovaně vystavována v českých galeriích i v zahraničí a je zastoupena v řadě veřejných i soukromých sbírek. Patří k výrazným osobnostem české malby s osobitým výtvarným jazykem, ve kterém se prolíná smysl pro barevnou harmonii s vnitřním duchovním obsahem.
